top of page
2023-12-08 - 14.09.45 - LZ9_3791 - Rys iberský.jpg

Chimpancés y expediciones Gorilas, Uganda
para un chimpancéy gorilas al ecuador, al diverso corazón verde de África, Uganda.

A finales de mayo y junio de 2022 fuimos al corazón de África, directamente al ecuador, al paraíso verde de los animales, a Uganda. El objetivo principal era observar chimpancés y gorilas, pero los otros lugares visitados también valieron la pena y mostraron la crudeza de África, la hospitalidad de la gente local y la gran cantidad de animales diversos.

 

El artículo está en preparación, por ahora podéis ver el vídeo del viaje y fotografías seleccionadas.

Naše expedice do jižního Španělska, konkrétně do Andalusie, měla za cíl pozorovat a fotografovat rysa iberského. Tento vzácný druh, endemický pro Pyrenejský poloostrov, je jedním z nejohroženějších kočkovitých šelem v Evropě. Jeho populace, která byla na konci 20. století téměř zdecimována kvůli ztrátě přirozeného prostředí a potravy, klesla na alarmujících méně než 100 jedinců. Díky úsilí ochranářských projektů, včetně programů chovu v zajetí a obnovy jeho přirozeného prostředí, se však populace rysa iberského zvýšila a druh se pomalu vzpamatovává z kritické situace.

 

Začali jsme v provincii Kastilie-La Mancha, blízko města Valdepeňaz, a postupně se vydali do hlubin Andalusie. S použitím termovizních kamer a dalekohledů jsme se snažili zachytit rysy ve volné přírodě. Pozorování těchto šelem bylo výzvou, ale také fascinujícím zážitkem. Rysi iberští jsou známí svou plachostí a tajemností, což z nich činí nesnadné objekty pro sledování. Jsou přizpůsobeni životu v různých typech prostředí, od hustých lesů po otevřené planiny, a jejich dieta se do značné míry skládá z králíků.

 

V oblasti Andújar, na hranici národního parku a pohoří Sierra de Andújar, jsme byli ohromeni rozmanitostí fauny a flóry. Toto místo nabízí ideální podmínky pro rysa iberského i další druhy. Během našeho pobytu jsme měli šanci pozorovat i další místní zvířata, včetně strak, bažantů a orebic rudých.

 

Naší pozornosti neunikl dub korkový, jedinečný strom dosahující výšky až 25 metrů, který je nejen impozantní svým vzhledem, ale i svou ekologickou hodnotou. Jeho tlustá, houbovitá kůra, známá jako korek, je odolná vůči požárům a hraje klíčovou roli v místním ekosystému. Korek se tradičně sbírá každých 9 až 12 let, což dělá z korkového dubu obnovitelný zdroj.

Při toulkách po národním parku Sierra de Andujar jsme navštívili také přehradu Jándula, což je technický a přírodní skvost v této oblasti. Tato impozantní vodní stavba, dokončená v roce 1932, je klíčovou součástí místního ekosystému a hospodářství. Přehrada, vystavěná na stejnojmenné řece, se tyčí do výšky 83,5 metru a má délku hráze 250 metrů. Rozprostírá se na více než 1 200 hektarech a má kapacitu až 320 hektometrů kubických vody.

 

Přehrada Jándula je nejen zdrojem pitné vody a energie pro okolní oblasti, ale slouží také jako důležitý prvek pro regulaci řeky a zabraňuje tak povodním. Kromě své praktické hodnoty je přehrada také oblíbeným místem pro rekreaci. Návštěvníci zde mohou obdivovat rozlehlé vodní plochy, které poskytují domov řadě vodních a břehových ptáků.

 

Okolí přehrady Jándula je také významným přírodním prostředím, které podporuje biodiverzitu regionu. V těchto oblastech lze pozorovat různé druhy fauny, včetně kozorožců iberských a mnoha druhů ptáků. Krásné scenérie a klidná atmosféra okolí přehrady jsou ideálním místem pro odpočinek a pozorování přírody.

 

Kozorožec iberský byl dalším ze vzácných zvířat, která jsme měli šanci pozorovat. Tento druh kozorožce, který se vyskytuje pouze na Pyrenejském poloostrově, je adaptovaný na život ve skalnatých oblastech. Jeho silné nohy a měkká kopýtka jsou ideální pro pohyb po strmých svazích a skalách. Kozorožec iberský, s mohutnými zahnutými rohy u samců, je rozdělen do několika poddruhů, z nichž dva jsou již bohužel vyhynulé (kozorožec portugalský vyhynul kolem roku 1892 a kozorožec pyrenejský v roce 2000). My měli možnost pozorovat kozorožce granadské. Tato majestátní zvířata jsou nejen úchvatná, ale také připomínkou křehkosti přírodních ekosystémů.

 

Na závěr naší cesty jsme navštívili pohoří Torcal de Antequera. Toto geologicky významné místo se vyznačuje fascinujícími vápencovými skalními útvary, které vytvořily erozivní procesy během milionů let. Tyto útvary, tvořící labyrint skal a úzkých průchodů, jsou oblíbeným místem pro turisty a přírodní vědce. Pohoří Torcal de Antequera, s vrcholy dosahujícími až 1 300 metrů nad mořem, nabízí několik turistických stezek, které umožňují návštěvníkům prozkoumat toto jedinečné přírodní divadlo.

 

Naši cestu jsme zakončili na plážích Středozemního moře v Malaze, kde jsme navštívili ptačí rezervaci. Zde jsme měli možnost pozorovat plameňáky růžové a další druhy ptáků. Tento poslední zážitek dokonale uzavřel naši cestu za krásami a tajemstvími andaluské přírody. Loučíme se s Andalusií s pocitem, že se za krásami její fauny a flóry ještě někdy vrátíme.

Fotogalerie

bottom of page